Pondělní ráno bylo prosvíceno letním sluníčkem, což naznačovalo velmi teplý den. Proto jsme se dohodli, že se vydáme na sever, kde se dají očekávat teploty přece jen trošku nižší. Střelka našeho kouzelného kompasu nám ukázala jasný cíl. A protože byl vidět, i když jsme stáli ještě před budovou naší školy, měli jsme všichni jasno. Dnešní krásné vyhlídky budou po cestě na MLADCOVSKOU SKALKU.
Jen co jsme přešli řeku Dřevnici, ve které plavalo nejedno hejno ryb, čekala nás první zastávka v malé prštenské ZOO. Slepičky i obě kůzlátka nám popřály šťastnou cestu a my se vydali vzhůru do polí, která se rozléhají nad naším městem.
Vyjetá polní cesta nás vedla k našemu cíli a my se kochali neskutečným množstvím krásných vyhlídek nejen na centrum Zlína, ale i Kudlov, Jaroslavice, chlumské domky, malenovické sídliště i paneláky v Otrokovicích.
Ještě, než jsme přišli k největší zlínské skládce Suchý důl, nasměřovali jsme své pohledy na Mladcovou, Zlínské paseky a Jižní Svahy – největší zlínské sídliště. V dáli se nám rýsovaly do překrásné krajiny střechy domečků v Kostelci a na Hvozdné a před námi, v zelené záplavě Mladcovské vrchoviny, se červenaly stříšky hájenky a pily pod naším cílem. Potěšili jsme se podívanou na koňské i lesnaté hřbety Hostýnských vrchů a začali sestupovat do údolí k vodě.
Na břehu Středního zboženského rybníka jsme vybalili svačinky a připadali si jako v pohádce. Jak by ne, vždyť hladina rybníka se třpytila víc než truhla s dukáty a kolem nás, pár kilometrů od města, zpívali ptáčci, kuňkaly žáby a krásně voněl les. A k naší metě to bylo už jen pár minut nahoru.
I když některé z nás už bolely nohy a mohlo se zdát, že strmá lesní pěšinka nemá konce, výhled na město z Mladcovské skalky si nenechal ujít nikdo. Pro větší bezpečí jsme se rozdělili do malých skupinek, které pak nahoře seděly a těšily se z překrásné vyhlídky.
Cestu zpět jsme si zkrátili kolem řepného pole a stezkou kolem prštenského potůčku. Jak teplý je den jsme poznali, až když jsme museli kousek po asfaltce. Ale vidina vychlazené limonády nás hnala jako vítr. A po krátkém osvěžení a odpočinku… „HURÁ“ do školy, kam jsme přišli pět minut před stanoveným časem. Uťapkaní, opálení, trošku unavení, ale šťastní. A také bohatší. No přece o všechny ty překrásné vyhlídky, které jsme na dnešní patnáctikilometrové túře viděli.
Petra Veselá
