V úterý nebylo po včerejším slunečním svitu ani památky. Na východní straně se proháněly šedé mraky, a tak jsme se začali rozhlížet po okolí. „Támhle je to nejsvětlejší!“, zvolal někdo z malých turistů a naše kouzelné kompasy nám prozradily, že se obloha vyjasňuje na západě. „Tak třeba slunce zapadlo a nemůže se vykutálet. Co si takhle pro něj dojít?“ Když jsme si pomocí busoly zorientovali mapu, věděli jsme, že dnešní výšlap bude do osady Chlum, což je odloučená část obce Lhotky.
Prošli jsme místní částí Louky, obhlédli tamní připravené koupaliště a strmou lesní pěšinkou došli až k prvnímu chlumskému stavení. V osadě, kde trvale žije necelá stovka obyvatel, kteří bydlí ekologických nízkoenergetických domech, většinou zapuštěných do svahu, jsme neměli koho pozdravit. Zato tamní zvířectvo nás přímo vítalo. Stádo koziček, hejno hus, kohouti, slepice i ptáčkové dávali jasně najevo, kdo je tady doma. Zahanbit se nedali ani psi hlídači. A tak kudy jsme prošli, přestalo být najednou ticho.
Chlumská restaurace měla sice ještě zavřeno, ale laviček v areálu jsme využili ke svačině, hřiště k relaxaci a přístřešek k úkrytu před malou letní dešťovou přeháňkou.
A vyhlídky? Těch jsme si dnes také užili. Centrum města, Boněcko, Lazy, Ovčírnu, Letnou, Podhoří, NAŠI ŠKOLU, Malenovice, Tečovice, Otrokovice jsme měli jako na dlani. Z jednoho místa a v jeden okamžik jsme se těšili pohledem na Valašsko, Slovácko i Hanou.
Východním směrem se nám otevřel působivý výhled na hlavní hřeben Vizovických vrchů. Přímo naproti se zelenala Tlustá hora s vysílačem a také další kopce, které lemují Zlínsko až na západní stranu do Otrokovic. Tam totiž Vizovické vrchy končí. Půlkruhovou výseč západního směru doplňoval pohled na sníženinu okolo toku Moravy – největší moravské řeky a na pásmo vrchoviny, která nese název Chřiby. Ani střechy domů na Machové, v Mysločovicích a v třeba v Halenkovicích, se nedaly přehlédnou. Hrdě se vyvyšovaly nad Hornomoravským i Dolnomoravským úvalem a svou červenou zdobily rozmanitost barevného spektra krajinné scenerie.
Zpátky se šlo s veselou. No, vždyť to bylo pořád z kopce. Malé zmrzlinové osvěžení dodalo energii na výšlap ke škole, kde jsme s hrdostí a pýchou nad svými výkony zakončili dnešní desetikilometrové putování za krásnými vyhlídkami.
Petra Veselá
