I dnešní prosluněné ráno jsme se sešli v plné sestavě. Vědomi si toho, že nám chybí prozkoumat jižní stranu, jsme bez zaváhání správně otočili mapou a naše kouzelné kompasy nás nasměrovaly k jižní brance za školou. Cílem dnešní výpravy se stala Vyhlídka Slatiny nad hradem v Malenovicích.
Spojovací pěšinky nás vedly vzhůru na „modrou trasu“ Tlusté hory. Prošli jsme se lesem a travinami a už jsme byli na zpevněné kamenité stezce. Jenže chodit po cestě nás moc dlouho nebavilo, a tak jsme brzy odbočili na kraj lesa a užívali měkkých nášlapů lesní pěšinky, zelené travičky a poletujících motýlů. Ve stínu stromů, a ještě k tomu z kopce, se šlo v tomto horkém dni opravdu náramně.
Na rozcestí U Boudy jsme zasedli ke svačině a veselému povídání. S elánem a plnou chutí jsme pak vykročili k našemu cíli. A opět to stálo za to. S posledním stromem na levé straně stezky se před námi objevila nádherná vyhlídka. I tentokrát se bylo na co dívat. Nejprve jsme hádali, a pak se snažili přečíst z mapy, kam asi dohlédneme.
Malenovice a Otrokovice jsme poznali okamžitě. Z protější malebné krajiny vystupovaly z kopců a lesů domy na Bělově, v Nové Dědině a na Žlutavě. Po pravé straně se nám otevřel překrásný pohled na Hanou. V dáli se bělala věž kroměřížského zámku, takže poznat Kroměříž a Hulín pomocí mapy, nebylo také tak obtížné.
Na zpáteční cestě jsme pod Balášem ještě omrkli, jak vypadají z výšky Tečovice, Sazovice, Machová a Tlumačov a už jsme si to rázovali pěkně lesem i po pasece až ke Slanici. Ale než jsme ocitli u pramene, užili jsme si úžasnou adrenalinovou chvilku na přírodní klouzačce. Pod ní už bylo do smíchu všem. A jak by ne, vždyť se šlo opět na hřiště a také na zmrzlinu – točenou!
U školy jsme se ještě slavnostně rozloučili s těmi, kteří už zítra nemohou přijít a začali se těšit na zítřek. A těch dvanáct kilometrů? Tak ty už jsme v nohách ani necítili. Ušli jsme je jako nic.
Petra Veselá
