I dnešní počasí vybízelo k procházce a lehké turistice. Už jsme si vyšli na sever, jih, západ a východ. Kam se tedy za krásnou vyhlídkou vydat dnes? Nejlepší by bylo podívat se na město a okolí pěkně z výšky. A to výšky pořádné. Sedmnáctipodlažní budova číslo 21 Baťových závodů se nedala z hřiště za školou přehlédnou. Sedmdesát sedm a půl metru nad městem, to byl cíl dnešních vyhlídek. A nepotřebovali jsem ani náš kouzelný kompas.
Modro – zelená Cyrilometodějská stezka nás přivedla lesem ze školního pozemku až k Zimnímu stadionu Luďka Čajky. Cestou jsme se kochali nejednou vyhlídkou na naše město a krajinou nad ním. Turistiku v přírodě teď vystřídala ta městská a my se ve vší bezpečnosti a ukázněnosti dostali až do šestnáctého patra Zlínského mrakodrapu. A to prosím „po svých“ !
Najednou jsme nevěděli kam se dívat dřív. „Támhle to znám!“ volal jeden. „Támhle bydlíme!“ zase jiný. „A tam jsme s vámi byli,“ nechala se slyšet většina. Sledovat a obdivovat bylo pořád co. Vyhlídky do krajiny, maketu města i život pod námi. Jen dalekohledy, které prý vypadají stejně jako ty na amerických mrakodrapech, tam dnešní den nebyly.
Malé občerstvení, závěrečné povídání a předávání diplomů, pamětních listů a zlatých medailí navodilo slavnostní atmosféru. Přesto i dnešní den došlo na adrenalinový zážitek. To, když jsme sjížděli dolů. Někdo rychlovýtahem a někdo páternosterem. To bylo obav.
Před budovou jsme si pak všichni připadali strašně malincí, ale zároveň jako vítězové. Pedagogický sbor, protože Krásné vyhlídky byly opravdu krásné, žactvo vzorné, nikomu se nic nestalo, nikde jsme nezabloudili a vše šlapalo přesně podle plánu. A děti? Ty určitě také. Vždyť na mokrou variantu nedošlo a během pěti dnů poznaly své město tak, jak nikdy předtím. A také se mnohé z nich prošly tak, jako nikdy předtím. Za pět dnů jsme totiž urazili skvělých, úžasných, nezapomenutelných a veselých 55 kilometrů.
Za těmi dnešními sedmi jsme pak udělali sladkou tečku v parku Komenského, a pak se prošli sluncem zalitými uličkami Letné zpátky do školy, abychom se rozloučili na dva měsíce se školní budovou a mohli se pro změnu vydat na prázdninové procházky za krásnými vyhlídkami.
Za tým kempu Petra Veselá
